Jdi na obsah Jdi na menu
 


"Dempsey a Makepeaceová" po česku (a s dóóóst velkou hvězdičkou!)

„Co tam ten Tomáš dělá?“ nechápala Denisa. Jak dlouho může policajtovi trvat objednat kafe? Měl by v tom mít přece praxi, když s kelímkem v ruce začínají každou společnou službu. Parťákama jsou rok a něco...

Počáteční nevraživost a odstup už dávno vystřídalo silný pouto (to, že není čistě jenom pracovní, si přiznali teprve nedávno - po vypjatý sledovačce jednoho dealera). Adrenalin a panák na závěr služby udělal svoje a oni se na sebe vrhli jako nadržení puberťáci. Šlo jenom o líbání, i to jim však ve slabinách způsobilo pěknej cirkus. Bylo nemyslitelný, aby to dotáhli dál. Zaprvý je Denisa vdaná, a zadruhý by to byla ta největší hovadina, který by se mohli dopustit. Čert vem nevěru - Denise to doma stejně extra neklape -, spíš by je to ale mohlo ohrozit v práci (a dost možná fatálně).

Denisa má dneska narozeniny. Slaví - podle ní úděsnou - třiatřicítku. Potěšilo jí, že na to Tomáš nezapomněl, i když to samozřejmě nedala najevo a nad kytkou, kterou jí v práci s veškerou pompou předával, mávla lehkomyslně rukou. Řekla mu, že je hodnej, ale že to fakt nemuselo bejt. Přitom se jako ženská tetelila blahem. Nejradši by si pugét usušila a pověsila v pracovně na zeď. Rozhlížela se po místě, kam jí Tomáš po práci pozval. Říkal, že jí vezme do pokojíčku. Měla za to, že se tak kavárna jmenuje, ale už pochopila pravý význam toho označení. Nikdy by jí nenapadlo, že se v prostoru nad „hogo fogo“ řemeslnou pekárnou - kde člověk nechá majlant, a ve který si tu a tam koupí předražený zelňáky - nachází téměř podkrovní posezení s pár stolky a gaučíky a dvěma asymetrickými okny do ulice (právě k nim jí Tomáš usadil)...

Teď tam osaměle čekala – žádní další hosti okolo - a pozorovala otrávený lidi stepující na tramvajový zastávce. Prsty si pročesávala čokoládovou kštici a studovala roztřepenými konečky. Začínala se nudit jako zoufalci na ulici. Většina z nich si krátila čekání pojídáním chlebíčkům z vedlejších Libeřských lahůdek. Denisa hlad neměla, spíš by se něčeho napila...když už má ty ‚Kristovky‘. S manželem a rodinou je hodlá oslavit o víkendu, ale s Tomášem se uvidí až za tejden (bere si dovolenou, protože ho čekají nový psycho testy a přezkoušení ze střelby). Ať už sakra pohne! Denisa musí za hodinu odejít, má doma ještě spoustu restů.

Konečně! Slyšela jak Tomáš stoupá po schodech. Kráčel k ní se dvěma dvojkama bílýho a zubil se, jako by měl něco za lubem.

„To je dost, Doležale! Tebe si poslat pro smrt a ne pro kafe!“ popíchla parťáka, jak u nich bejvalo zvykem.

„Navíc si evidentně pleteš kávový bobule s vinejma. Nemáš ty bejt náhodou spíš u městský než na kriminálce?“ pokračovala Denisa s hraným útokem na parťákovu inteligenci.

„Drž ten svůj pěkněj pysk, Hájková, a radši mi poděkuj, že jsem tak pozornej kolega!“ chytil její konverzační vlnu Tomáš.

Oba vzájemný špičkování vyhledávali. Bavilo je to, a zároveň tím (velmi dětinsky) maskovali přebujelé sympatie. Tomáš si přisedl k Denise na gauč. Uvědomila se, že má dneska obzvláť problém, brát ho jako pouhýho kolegu. Tomáš byl čerstvě ostříhanej, na čelistech mu rašilo jednodenní strniště a nová sportovní mikyna - ve který by mu třicetsedm nikdo nehádal - mu náramně sekla. Ťukli si v rámci přípitku. Víno chutnalo skvěle - už první doušky odplavovaly napětí ze zapeklitýho případu. Začali na něm dělat teprve ráno, ale hned jim bylo jasný, že je čeká spousta bezesných nocí a řevu ze strany šéfa. Denisa chtěla začít probírat nejasnosti, který jí celý odpoledne šrotovaly v hlavě. Domnívala se, že oslavu si můžou odškrtnout jako splněnou a plynule přejdou k vyšetřovací strategii. Jenže Tomáš zajetou rutinu narušil.

„Abys nebrblala, že jsem Tě odbyl jenom nějakým koštětem z květinářství - znám Tě, ne?! -, dostaneš ode mě něco úplně spešl,“ vytáhl z koženýho pouzdra malou kartičku a podával jí Denise se slovy: „Tvýmu manželovi by se to rozhodně nezamlouvalo, ale dárky si holt nevybíráš, takže Ti nezbejvá nic jinýho než ho přijmout,“ spiklenecky na ní mrknul a ve vteřině sklopil zrak (jako by se malinko) zastyděl.

Denisa se na kartičku zadívala se směsicí těšení a rozpaků a nevěděla, jestli se má začít smát, zmlátit ho za takovou podpásovku nebo...se prostě jenom oddat prvnímu pocitu, který jí zalil po přečtení tištěnýho textu:

DÁRKOVÁ POUKÁZKA NA:

Wellness večer v sauně a vířivce

Líbání a orální sex

Divoké souložení

pozn.: Služby lze vybrat najednou či postupně; po předchozí domluvě na tel. čísle : 775 270 492

Denisa znala Tomášovo číslo nazpaměť (vzhledem k práci ho vyťukávala častěji než číslo kohokoliv jinýho) a v momentě kdy jí došlo, co VÁŽNĚ znamená těch pár slov na ozdobný kartičce, zčervenala - teda ona byla přesvědčená, že je rudá jak rak -, naskočila jí husí kůže a musela si přiznat, že jí troufalý dárek nevítaně vzrušil.

„Tak co, šlápnul jsem vedle nebo byla moje dedukce správná a udělal jsem Ti radost?“ ujišťoval se zbytečně Tomáš, přitom byl natolik sebevědomej, že odpověď znal.

„No, zaskočil jsi mě, to přiznávám...ale dárek ráda přijímám...i se všema rizikama,“ potvrdila mu Denisa to, co už stejně věděl. „Taky Ti ale řeknu, že jsi dost vyčůranej! Ten dárek si totiž dal zároveň sám sobě, chlapečku!“ zaútočila, aby potlačila nejistotu a stud.

„Tak trpět u toho úplně nebudu, to je fakt...Holt, když to někomu pálí...,“ zašklebil se jako malej kluk a vzápětí dodal: „Ale ať to nezakecáme - kdy si plánuješ vybrat první ‚předplacenou proceduru‘?“ Přisunul se k ní tak těsně, že měla jeho hnědý chtivý panenky přímo před těma svýma a na tváři cítila jeho teplý neklidný dech.

„Co dát službu číslo dvě rovnou teď?“ zeptal se vyzývavě Tomáš.

Denisa vykulila oči a zaťukala si na čelo: “Tady?! No jasně! Svlíknu se a jdem na to...Nezbláznil ses náhodou?!“

„To jsem přesně čekal, Hájková, ty a Tvůj smysl pro morálku...a taky mírná připo...sejřenost, co? Ale klid, je to v cajku. Víš proč jsem byl dole tak dlouho? Mám u majitelky službičku z minulosti - pomohl jsem jejímu starýmu s jedním otravným mafiánkem...Na hodinu nám to tady přenechá, šoupne tam ceduli: ‚soukromá společnost‘ nebo tak něco,“ Tomáš nepřestával Denisu šokovat.

Hlavou jí překotně vířily myšlenky. Přece tady nemůžou dělat něco TAKOVÝHO? Co si o nich ta majitelka pomyslí? Jak by pak Denisa mohla vůbec projít kolem obsluhy? A vůbec, je vdaná! Musí si to všechno promyslet! Ano, potřebuje čas...čas zapojit mozek a chovat se rozumně. Měla Tomášovi hned říct, že jako sranda dobrý, ale že k tomu nikdy nedojde. Druhá půlka mozku jí naopak žhnula touhou; nutila jí rychle dýchat, nervózně těkat očima po Tomášově obličeji a místo námitek mlčet. Zaznamenala, že se jí dívá na rty. V napětí polkla a věděla, že nemá sílu se bránit. Už jen čekala, až jí políbí.

Nejdřív se jí jeho rty dotkly jen lehce - i z Tomáše byla přes veškeré frajerství cítit mírná dávka nejistoty - za pár vteřin už jí ale líbal hladově a vášnivě. Opětovala útoky jeho jazyka a rtů. Vycházela mu vstříct v nesmělých dotecích a pomalu se zbavovala veškerých zábran. Všechna zásadní proti mizela pod Tomášovýma rukama - Denisa je odhazovala stejně jako lehkou blůzku a o chvíli později i boty a punčocháče. Sukni si nechala jako obranný štít - poslední ochranu svojí cudnosti.

Tomáš jí rukama vklouzl do košíčků podprsenky. Podruhý v životě mu dovolila laskat její zduřelé bradavky. Chvíli na to je úplně vysvobodil z podprsenky. Prsa už jí nesvíraly kostice nýbrž Tomášovy dlaně. Znovu se jí postavily chloupky všude po těle. Bylo to tak jiný než ‚povinná, domácí‘ předehra s Pavlem. Cítila mrazení v rozkroku a začala vlhnout. Tomáš zaznamenal, jak se změnil rytmus jejího dechu a rozšířily zornice, a bral to jako povolení posouvat ruce z jejích stehen směrem vzůru - do míst, která pro něj byla do této chvíle zapovězená. Pohladil jí přes látku kalhotek a Denisou projel výboj vzrušení. Když pak odhrnul lem a dotkl se naférovku klitorisu, myslela, že se zblázní. Jemně kolem něj kroužel prsty a jen tu a tam jí vklouzl špičkou prstu do vaginy, aby se ujistil, že dělá všechno ‚správně‘ (slabý výraz - dělal to skvěle! Denisa byla mokrá jako už hezkých pár měsíců ne). Přitom jí neustále líbal a šeptal, že by jí nejradši ošukal, ale že si to musej pro dnešek ještě odpustit. Denisa měla pocit, že to nevydrží a začala se mu dobejvat do poklopce. Trpitelsky vzdychl. Měl penis napumpovaný k prasknutí a jakmile se ho dotkly její chtivý ruce, hrozilo, že se přestane ovládat. S neskutečným sebezapřením jí ruku nenásilně odstrčil.

„Nech ho bejt, prosím...Nebo se vážně neznám! A víš přece, že tohle je až v rámci další procedury...,“ zamručel zoufale.

Denisa věděla, že to dokázal jen díky vypilovanýmu sebeovládání, a její touha mít ho v sobě HNED TEĎ OKAMŽITĚ se ještě znásobila! Nicméně ho poslechla a přijala skutečnost, že tentokrát bude dělat dobře jenom on jí.

Tomášovy prsty by samy o sobě stačily, aby se Denisa udělala, jenže jeho záměr byl jasný - chtěl jí přivést do finiše pusou. Se slovy: „Co je psáno, to je dáno...,“ se odpoutal od jejích rtů a sesunul se na kolena. Sroloval jí kalhotky ke kotníkům a odhodil je na druhý konec divanu. Roztáhl Denise nohy - spíš to ale udělala instinktivně sama - a chvíli se díval na její naběhlou růžovou kundičku. Studoval okraje stydkých pysků, kochal se leskem sekretu a s uspokojením zjišťoval, že klitoris ho velikostí a zarudlostí přímo prosí o ‚mučení‘.

Sehl se k Venušinu pahorku, foukl Denise do zbylých chloupků (vždycky si nechávala úzký trojúhelníček - považovala to za víc sexy než pubescentní vyholenost), a pak jí konečně zabořil obličej mezi stehna. Jazykem jí kundičku zpracovával tak mistrnně, že se Denisa přestávala ovládat. Vykašlala se na to, jestli vzdychá přiliš nahlas a naprosto se oddala rozkoši, kterou jí Tomáš poskytoval. Snad nikdo jí ještě tak dobře nelízal. Chtěla, aby to nikdy neskončilo! Jenže tělo vědělo svý - už TO brzo přijde! Kundičkou jí projížděly slastně bolestivé impulzy, přerývaně dýchala a klitoris jí ‚pálil‘ překrvením. Tomáš jí kolem něj ještě párkrát zakroužil jazykem a jakmile poznal, že Denisa každou chvíli bude, soustředil se víc na tření prsty. Dělal jí to rychle, důrazně, ale přitom citlivě - věděl, že nesmí útočit přesně na poštěváček (roky zkušeností se ženami nesly ovoce) a Denisa za pár sekund skoro kňučela: „Ách...chmm...jó....udělej mi to!...nepřestávej!...jó...já už budúúú!! áách..áá...ááá....jóóóó!“ téměř vykřikla a její vagina se začala stahovat v orgastických křečích. Ze samého uspokojení tiše vzlykla. Semkla stehna k sobě a Tomáše mezi nimi uvěznila. Nahlas oddychovala a na čele se jí leskly krůpěje potu. Na chvíli přestala vnímat kde je, a co se během uplynulých třiceti minut dělo. Tomáš radši zavřel oči. Dělalo mu problém dívat se na Denisu v doznívající extázi a ignorovat svůj ztopořený penis. Teď už by jí asi nebránil, aby mu ho vyhonila nebo ještě líp...

“Ne - dej si pohov!“ uzemňoval sám sebe „Však se dočkáš,“ pokračoval ve vnitřním monologu.

Denisa se mezitím vzpamatovala z orgasmu a líně otevřela oči. Nejistě se na Tomáše usmála a pokusila se při tom trochu zkulturnit. Zahalila si sukní stále ještě zrůžovělý rozkrok a ňadra skryla do podprsenky. Když se natahovala pro blůzku, znovu se na Tomáše upřeně podívala a řekla mu, že to byla naprostá pecka; že už si ani nepamatuje, kdy se takhle skvěle udělala...Po těch slovech si připadal jako king. Byla to víc než dostačující náplast za vlastní odříkání.

Oba měli chuť se políbit, ale najednou to nešlo. Vznikla mezi nimi bezdůvodná bariéra. Denisa se dooblékla a do mozku se jí vkrádala divná melancholie. Byla zvyklá, že je po orgasmu krapet lítostivá (ostatně jako většina žen), ale tohle bylo o něčem jiným...V hlavě jí znělo, že se zachovala jako špinavá děvka. Potřebovala od Tomáše obejmout a slyšet nějaký extrémně sladký cancy, jenže věděla, že jí takovej luxus nedopřeje. Asi bude lepší dělat, že se nic nestalo...Budou si hrát na to, že jí Tomáš ‚orálně uspokojil‘ naprosto všedně - třeba luxusní čokoládovou bonboniérou; že nepoznal její skrytou hloubku; že to všechno bylo jenom krásný pomatení smyslů.

Když scházeli ze schodů, Tomáš štípl Denisu do zadku a špitl jí do ucha: „Už se nemůžu dočkat, až si vybereš všechno, Hájková!“

Vylepšil tak hořkou pachuť, která Denise chtě nechtě kazila prožitou rozkoš. Díky tý zdánlivě nevýznamný větě dokázala ignorovat potutelný pohledy obsluhy (veškerá trapnost situace se vypařila jako mávnutím proutku) i fakt, že jí doma čeká hra na Stafordskou paničku. Bože, jak jí vyváření, praní a hopsání kolem Pavla lezlo krkem! A výčitky? Ty holt nějak vstřebá...Důležitý je, že se má na co těšit! Už si nepřipadala za zenitem a odkecaná jako ráno - bylo to tak...tak povznášející! Vrásky jí dělala jen pochybnost, jestli se zejtra v práci dokáže (v těsný blízkosti Tomáše) plně soustředit na případ...Ale ať - momentálně jí to je fuk!

 
 

 


Archiv

Kalendář
<< duben / 2020 >>


Statistiky

Online: 1
Celkem: 5167
Měsíc: 67
Den: 1