Je nutný "se vylejvat"!
Naivně jsem se domnívala, že se na těhle stránkách budu opravdu převážně věnovat „pořádnýmu psaní“ a osobní výlevy omezím na minimum, jenže jsem zjistila, že mi to vylejvání chybí... Obzvlášť přes tejden, když mě semílá běžná pracovní mašinerie (a zejména Ing.„Vládce“). Jakmile se totiž pravidelně nevyleju slovně „v intimitě“ internetu, dopadne to jako včera: proleju slzy přímo v kanclu a duševní zdraví mi na chvíli zakonzervuje až panák silver Tequily, kterým se proleju díky našim chlapům technikům (jeden z nich slavil narozky, tak je to snad omluvitelný, ne?).
Bože, jak mně se chtělo zůstat s nima nahoře v jejich privátní zašívárničce a už se nikdy NIKDY nevrátit dolů mezi rozbordelený dodatky smluv a hlavně nonstop: „Pokud jste si vybral něco z naší nabídky, prosím, napište mi to do emailu a já Vás budu dále kontaktovat“ nebo: „V současné chvíli mám na tento byt vážného zájemce a chystáme se podepsat smlouvu, zavolejte si na konci týdne bla bla....“ a tisíc jinej verzí mluvenýho projevu. Nebudu „házet machry“ a hrát divadýlka, že to tam zvládám s prstem v nose... nezvládám - ani s prstem v nose, ani levou zadní a už vůbec ne s ledovým klidem (na takový módy nejsem naprogramovaná...možná k nim NĚKDY v rámci osobní evoluce dospěju). Nicméně SNAŽÍM SE... nevzdávám to, a i když se občas „smažím zaživa“, smažit kvůli tomu začít nehodlám (zatím).
Každopádně jak říkám, chtěla jsem s klukama (třicetšest až něco přes šedesát jsou ještě kucí, ne?) zvostat a lejt a lejt a lejt...taky si s nima sníst gulášek, co dělal oslavenec (ten jsem pak dostala aspoň jako vejslužku do mističky jako pejsek a snědla si ho uvázaná u svý „telefonní boudy“ ), vést typický dvojsmyslný, laciný (a neskonale úlevný) dialogy, cejtit, že už mě KONEČNĚ po měsíci a půl začínaj brát; že už teda jsem součástí týmu a čerpat z nich, a toho všeho, energii, která se dole v kanclu kamsi vypaří (stejně jako tequila z mojí krve...holt tuk z guláše je tuk z guláše - všechen ethanol pohltil, sviňák jeden!).
Teď je noc - teda spíš nechutně brzo ráno -, v hlavě mi šrotuje, co mě dneska všechno čeká, a i když se bojím, jsem vystresovaná „jako prase“ (před porážkou?), jsem ráda, že jsem dokázala odejít z předešlý práce a nastoupit na tuhle (pro mě) “vratkou loď“, která mi sice houpe s vnitřnostma, ale důležitý je, že PLUJE.... Pluje kupředu a já tím pádem s ní....
Óóó, že by záchvěv literatury na závěr? - Tak určitěéééé! (Když teď máme ten hokej, ne?...)